Vážený pane místopředsedo, vážený pane poslanče, milé kolegyně, vážení kolegové. Já, po dohodě s předsedy klubů, dávám procedurální návrh, abychom před hlasováním měli patnáctiminutovou přestávku na poradu všech klubů. Takto jsme se dohodli, protože bylo avizováno mnoho pozměňovacích návrhů a ten zákon skutečně není jednoduchý a jednoznačný.

A když už tedy mám slovo, tak jen pár vět. Teď k vám nemluvím jako předseda klubu sociální demokracie, ale jako Korupčník roku Senátu. Tuto cenu jsem dostal. Ale ačkoli jsem ji nikdy nedostal fakticky, byla prý to jenom nějaká mediální cena od Rekonstrukce státu za své vystupování a hlasování tehdy k zákonu o NKÚ. A já musím říct, že je mně velmi nemilé, že je činěn na poslance v Poslanecké sněmovně a na  senátory ten nátlak, který činěn je. Že jsou zveřejňovány billboardy – sledujte tedy poslance a senátory, jak oni budou hlasovat. A tady je někdo postihován za svůj názor. A ten názor nejlépe vyjádří kolega Martínek, který se tím zákonem dlouhodobě zabývá a pořádal tady velmi dobrý seminář, kde byli zástupci mnoho ministerstev, nejenom Ministerstva zdravotnictví, a uváděl i další desítky případů, kdy ten zákon v praxi nefunguje. A je to skutečně nešťastné, že tak důležitý zákon byl přijat mimo řádný proces připomínkového řízení, vnitřního, vnějšího připomínkového řízení. A zrovna tak byl přijímán teď ten pozměňovací návrh, který tady dostáváme.

A, vidíte, máte na svých stolech další desítky různých pozměňovacích návrhů. A já tady musím za sebe říct, že kolega Martínek to avizoval. A myslím, že to avizoval i kolega Canov, že za těchto okolností je nejlepší ten zákon zrušit. Je. Kolegyně, kolegové, je, protože to je skutečně paskvil, který brání v mnoha odvětvích normálnímu životu. Musím říct, že Úřad pro hospodářskou soutěž vydal své stanovisko k tomu a brání to i řádné hospodářské soutěži. A jestliže bude přijato cokoli dnes tady, vím, že kolega Martínek uvažuje o ústavní stížnosti, bylo by dobré posoudit jej.

A uvedu jen jeden případ. Nakonec to dopadlo tak, že obce třetího typu a jejich příspěvkové organizace jsou povinny podle tohoto zákona zveřejňovat. A ostatní ne. A to znamená, že pětitisícová obec, která má tu čest být obcí s rozšířenou působností a její malá školní jídelna musí zveřejňovat smlouvy nad 50 tisíc, a velká patnáctitisícová obec, která není obcí s rozšířenou působností, já to teď dělím podle státní správy, tak zveřejňovat nemusí nic. Už jenom tento princip zakládá nespravedlivost. Ale já chápu kolegy v Poslanecké sněmovně, proč to nakonec takto prošlo. Oni nechtěli zatížit 6200 obcí, aby musely vést tuto administrativu. Já jsem na výboru řekl ten případ – možná jsem v určitém střetu zájmů, my jsme obcí s rozšířenou působností, máme 130 úředníků na obci – a já jsem na výboru řekl, že 34 z nich se zabývají činností, z jejichž náplně vyplývá, že uzavírají nějaké smlouvy a pak je tedy musí zveřejňovat.

Kolega Farský mě znemožnil na výboru svou odpovědí, že podle statistiky my dáváme 60 smluv měsíčně a není nejmenší důvod, aby se tím 34 lidí zabývalo. Tak já to tedy tady musím říct – to samozřejmě není tak, že 34 lidí má ve své pracovní náplni, oni jenom čekají, sedí, nic nedělají a jenom zveřejňují smlouvy. Ale to jsou lidé, kteří tu objednávají sekání zeleně, tu objednávají opravy bytů, opravy hasičských zbrojnic... Prostě dělají spoustu činností, kde uzavírají ve své pracovní náplni smlouvy nad 50 tisíc. A tudíž musí oni zveřejňovat a  naplnit všechny ty povinnosti z hlediska toho zveřejňování. Já jsem si dvakrát nechal interním auditem za toho půl roku, kdy to platí, udělat kontrolu a vždy se vyskytla nějaká chybovost. A to si myslím, že nemáme skutečně co tajit. My si vedeme pro vlastní účely už 15 roků evidenci veškerých smluv. A kdokoli podle sto šestky požádá, všechno zveřejníme. Nemáme co tajit. A my se s tou administrativou nejsme schopni stoprocentně vypořádat. A může nastat neplatnost té smlouvy.

Kolega Ludvík tady uváděl vážné případy neplatnosti smlouvy. Samozřejmě nedovedu si představit, že by někdo zjistil po půl roce, že jsme nezveřejnili smlouvu o nákupu toaletního papíru. To nevím skutečně, jak bychom to uvedli potom...

Připomínám, že žádám o patnáctiminutovou přestávku, jménem všech předsedů klubů, potom před hlasováním na poradu klubů. A zachovejme si, kolegyně, kolegové, co nejvíce zdravého rozumu v této nelehké době, která v Evropě a světě bohužel panuje.