21.6.2010  Prezidentova sázka

Rubrika: Společnost / hazard

Přes veto Václava Klause nevzdávají starostové, poslanci a senátoři snahu zkrotit hazard

Podsaditý muž bezmocně rozhodí ruce a zakroutí hlavou. Ještě před týdnem se cítil starosta severočeského městečka Chrastava Michael Canov jako jeden z vítězů vleklého souboje mezi firmami, které živí závislost na  hazardu, a starosty toužícími vytlačit neregulované automaty ze svých měst. Vypadalo to nadějně. Zákon umožňující obcím hazardní hry podle svého uvážení omezit schválily obě komory parlamentu a obecní zastupitelstvo v severočeské Chrastavě už začalo chystat příslušnou regulační vyhlášku. Pak se ale všechny naděje rozplynuly. Před dvěma týdny zákon s odkazem na jeho "nedokonalost" vetoval prezident. Hned potom proběhly volby, noví poslanci nemohou prezidentovo veto přehlasovat a spor je zase na začátku. "Tohle mě fakt dostalo, absolutně jsem to od prezidenta nečekal. Působí to, jako by šel hazardním společnostem na ruku," zlobí se Michael Canov.

Od desíti k pěti

Starostové, kteří se už těšili na účinný nástroj umožňující hazard regulovat, teď budou minimálně další rok (tak dlouho trvá případné další zákonodárné kolečko) odkázáni na dvacet let starý a zmateně napsaný loterní zákon, o jehož výklad se vedou nekonečné spory. Příklad chrastavského starosty Canova ale ukazuje, že i bez opory lze s  hazardem, který svým obětem přináší nevyhnutelný pád na společenské dno, úspěšně bojovat. Z šestitisícového městečka se díky rafinovaně připravené vyhlášce podařilo za poslední půlrok vytlačit většinu z  původních sedmdesáti hracích přístrojů (zůstalo jich jenom čtyřiadvacet) a bývalé herny se opět mění v normální hospody. Nikdo z města si ale nemůže být jistý tím, že se počet přístrojů opět nezvedne. Snaha držet ve své obci hazard na uzdě totiž za současných podmínek vyžaduje od  starostů vlastnosti, jaké by člověk očekával spíš od indiánských válečníků: lstivost, připravenost čekat odkudkoli útok a zároveň schopnost kdykoli zaútočit. "To se nedá dlouhodobě vydržet," říká Michael Canov. "Potřebujeme mít pro regulaci hazardu jasná pravidla. Co nejdřív. Jinak se bude dál rozlézat."

Že se cosi neblahého děje, pocítili lidé v Chrastavě zhruba před osmi lety. A podobné to bylo v dalších českých obcích: místo obchodů a  restaurací se najednou začaly objevovat herny s blikajícími vývěsními štíty, zatemněnými výlohami a automaty slibujícími lákavé výhry. Příčiny této proměny mohou být různé, průzkum v Chrastavě ukazuje, že v té době se začínali svých provozoven zbavovat jejich původní majitelé. Buď je začali pronajímat, nebo je rovnou prodali. "Už jsem prostě chtěl jít do  důchodu," vysvětluje Edvard Oščátko (65), bývalý majitel kdysi vyhlášené restaurace Lidový dům, kam v poledne chodívali obědvat lidé z celé obce, proč před pěti lety prodal svůj prosperující podnik. "Pracovali jsme patnáct let šestnáct hodin denně, chtěli jsme si odpočinout a začít si na stará kolena užívat," dodává bělovlasý muž.

Noví majitelé rychle zjistili, že jedna z nejjednodušších cest k zisku je navézt do podniku automaty, které nevyžadují skoro žádný servis. Dnes je tu během poledne prázdno, podnik se zaplňuje až v noci, kdy přicházejí hráči. To je častý scénář. Chrastava stejně jako další obce na severu Čech a Moravy (kde se hazard nejvíc koncentruje) se potýká s chudobou a nízkým vzděláním svých obyvatel, pro které hazardní hry představují neodolatelné lákadlo. Zřídit v takovém místě hernu znamená pro podnikatele jistý a nenáročný příjem. Podobný příběh vypráví i paní Jana Kratinová, která o kus dál v  Chrastavě pronajala svoji vinárnu poté, co dostala finančně lákavou nabídku pracovat jako soukromá ošetřovatelka v nedalekých německých Drážďanech. Do půl roku se z vinárny stala herna s šesti automaty.

Ostatním občanům se ale tato proměna nelíbila. Lidem vadilo, že pokud nemají chuť házet peníze do automatů, tak přestávají mít důvod vůbec chodit do centra obce. A na úřad se začaly valit požadavky, ať počet automatů obec omezí. Jenomže starosta to odmítal. A věděl proč.

Cestou válečníka

Prostudoval si příběhy jiných měst, kde se místní úřady pokusily z  podobných důvodů s hracími automaty vypořádat. Ty se opakují od  Litvínova po až po Bohumín. Města sice pomocí vyhlášek zakázala hrací automaty, ale hned potom se na stejných místech objevily takzvané videoterminály, pro laika nerozpoznatelné od hracích automatů. Jsou tu ale podstatné rozdíly. Podle výkladu zákona o loteriích, který se zatím nepodařilo nikomu u soudu zpochybnit, rozhoduje o rozmístění videoterminálů napojených přes internet na centrální server pouze ministerstvo financí, konkrétně odbor dozorující nad sázkami a  loteriemi. Obce nemají mít na rozhodování vliv, a pokud žadatel o  zřízení herny s videoterminály zaplatí příslušné poplatky, má podle úředníků na ministerstvu právo hernu otevřít. Problém s videoterminály přitom spočívá v tom, že na rozdíl od běžných automatů na mince do nich hráči vkládají bankovky nebo přímo platební karty a prohry nebo výhry se  pohybují v desetitisících. "Zrovna deset tisíc jsem asi před měsícem vyhrála," chlubí se dva roky nezaměstnaná paní Aneta, která v Chrastavě chodí na videoterminály pravidelně hrát.

Když tak například v Bohumíně radní před dvěma lety ohlásili, že chystají vyhlášku vykazující z centra města hrací automaty, majitelé heren si s předstihem objednali videoterminály a nechali si je od  ministerstva schválit. "Hazard ve městě zůstal, jen v horší podobě," říká starosta Bohumína a senátor za ČSSD Petr Vícha. Město sice napadlo každé jednotlivé rozhodnutí ministerstva schvalující v ulicích Bohumína videoterminály (dohromady 42 žalob), protože podle názoru radních měli úředníci na ministerstvu brát při povolování ohled na městské vyhlášky. Správní soud ale ani jednu z žalob zatím nerozhodl.

"Když jsem si dal tyhle zkušenosti dohromady, rozhodl jsem se nechat hazard v obci být," říká starosta Canov. Kromě čtyř výjimek ho totiž představovaly v Chrastavě hrací automaty a starostovi se zdálo lepší, že lidé alespoň při hraní utrácejí malé částky. "Nechtěl jsem, aby přišlo v  podobě videoterminálů něco daleko horšího, jako v Bohumíně," dodává.

Pak ale přišla změna. Kvůli stoupajícímu odporu měst a obcí proti postupu ministerských úředníků tehdejší šéfová odboru dohlížejícího nad loteriemi Miluška Vrlová minulý rok rozhodla, že úředníci začnou brát při povolování videoterminálů ohled na obecní vyhlášky omezující hazard. "Zavětřili jsme šanci," vzpomíná Michael Canov. A po několika ostrých dopisech mezi obcí a ministerstvem financí, ve kterých si vyjasňovaly, co to znamená "brát ohled", začalo město chystat vyhlášku vykazující hazard z centra města. Ačkoli jindy vyvěšuje obec všechny důležité dokumenty ještě před jejich schválením na internet, vyhlášku o hazardu chystala ve vší tichosti. Nevěděli o ní ani zastupitelé. Nový postup ministerstva financí při schvalování videoterminálů měl totiž začít platit od 1. června minulého roku a město o svých plánech na omezení hazardu nechtělo dát vědět, aby si provozovatelé heren nestihli objednat videoterminály do zásoby ještě před prvním červnem podle starých pravidel, která by potom nešla napadnout.

"Ta vyhláška byla spiklenecká akce, stejně jsme nebyli úplně úspěšní," říká starosta Canov. Videoterminály se totiž objevily v už zmiňovaném Lidovém domě, kde je měl provozovatel do zásoby už před prvním červnem objednané. Jinak ale díky utajené akci hazard začal z města mizet. "Po tom náhlém zákazu to tady můj nájemce zavřel, tak jsem začala provozovat zase sama vinárnu," říká paní Jana Kratinová. "Z práce v Německu mám našetřené peníze, po půl roce už si lidé začínají na tenhle podnik zvykat." Stejně mluví i paní Badyová, majitelka nedaleké hospody. I jí po zákazu odešel nájemce, tak se ujala hospody opět sama. "Je to těžké, zvlášť teď za té krize. Ale o víkendu tu máme muziku, to lidé chodí," říká.

Jedna věta stačí

Starosta Michael Canov teď ostražitě prohlíží své e-mailové schránky, protože zaskočení provozovatelé heren v Chrastavě bombardují odbor ministerstva financí s žádostmi o zřízení videoterminálů. Úředníci žádost pošlou i obci s výzvou, aby ji do deseti dnů buď schválila, nebo zamítla. "Deset dnů je strašně krátká doba, jsme malý úřad, stačí, aby měl někdo dovolenou, a prošvihneme to," říká Canov. Zatím se ale Chrastavě podařilo všechny žádosti zamítnout a další videoterminály se  ve městě neobjevily.

Město zároveň vydalo zvláštní vyhlášku zakazující i  videoterminály, nechalo si ji zamítnout ministerstvem a teď spor mezi oběma úřady poslalo k posouzení ústavním soudcům. "Vycházíme z toho, že zákon o loteriích je zmatený a umožňuje různé výklady. Kdyby soud naši vyhlášku posvětil, byla by to zásadní výhra," říká Canov. Soud ale spor ještě nezačal řešit. "Ale zásadní je úprava loterního zákona, tyhle hry mezi obcemi a provozovateli hazardu jsou naprosto absurdní," dodává. Starostové chtějí od zákona už léta jednoduchá pravidla. Prezidentem vetovaný zákon je nabízel a v jejich rámci se mohla města rozhodnout pro vlastní cestu. První varianta zní povolit na svém území hazard a jeho rizika vyvažovat finančním přilepšením z poplatků za jednotlivé přístroje (v Chrastavě to byly před regulací dva miliony korun ročně). Druhá verze nabízí možnost peníze oželet a hazard prostě omezit.

Jak už bylo řečeno, na kýženou změnu si tak budou obce muset nejméně rok počkat. Složení sněmovny ovšem dává naději, že regulace hazardu v  Česku přece jen přitvrdí. Nováčci ve sněmovně pocházejí z komunální politiky a napříč politickým spektrem vnímají boj s hazardem jako svoje téma. "Jen co se tu rozkoukám, pustím se s kolegy do zákona o regulaci hazardu znovu," slibuje nově zvolená poslankyně a starostka za Prahu 2 Jana Černochová. Bývalý senátor Josef Novotný, který téma regulace hazardu v Česku zvedl, teď jako člen poslaneckého klubu Věcí veřejných navíc prosadil, aby regulaci hazardu včlenila strana jako jeden z bodů budoucího vládního prohlášení. "Cílem je hazard zásadním způsobem zdanit, začít kontrolovat finance, které skrz něj protékají, a dát obcím pravomoci o něm rozhodovat," říká. Kromě zmíněné možnosti obcí zvolit si vlastní cestu by se zjednodušil dnes zcela neprůhledný systém, v němž hazardní společnosti daní svoje zisky a odvádějí povinné odvody na  veřejně prospěšné účely (viz rámeček). Starosta Chrastavy Michael Canov má na poslance skromnější požadavek: "Pro začátek by stačilo přidat do toho zákona jednu větu, že obce mohou rozhodovat i o videoterminálech. To se dá schválit během půl roku."

***

Co platí hazard
Podle posledních zveřejněných čísel prosázeli v roce 2008 Češi v hazardu 128,5 miliardy korun, z toho 30 miliard prohráli. Z  těchto 30 miliard jde třetina na poplatky obcím a dobročinné účely, jako je podpora nemocnic, divadel nebo sportu. Zbytek, zhruba 20 miliard, tvoří zisk. Kontrola povinné dobročinnosti je ale v Česku nesmírně obtížná. Hazardní firmy totiž obvykle zakládají nadace, které rozdělují peníze podle zcela neprůhledných pravidel. Chceš zkrotit hazard? Buď lstivý a čekej pořád útok.