Vážený pane místopředsedo, pane ministře, milé, dnes slavící kolegyně, a milí kolegové. Já jsem se záměrně přihlásil až po kolegovi Canovovi, protože jsem věděl, že jeho rozbor je vždy perfektní a umožní mi to přičinit již jen několik poznámek.

Vrátím se trošku do historie. Svého času jednou proběhla valorizace důchodů tak, že, jestli si na to vzpomínáte, důchodci dostali, tuším, 26 korun. Už jen náklady na to rozhodnutí a na složenky byly vyšší. A právě proto se tehdy strany začaly zabývat tím, že změní valorizační schema. A dnes tu kolega Canov popsal, kdo za tím vším je. A myslím si, že to platné schema získalo v minulosti podporu všech politických stran. A do té doby, než se stala teď ta vysoká inflace, tak to nikdo nenamítal. A myslím si, že to nenamítá i stávající vládní koalice. Vždyť jedním z argumentů je, že se zvýšily důchody za poslední rok 3x, právě podle tohoto valorizačního schematu. Takže si za ním doteď stála.

Druhou poznámku do historie. V roce 2008 se po hospodářské krizi projednával ve sněmovně a poté tady v Senátu, a tady si na to právě vzpomínám, tzv. Topolánkův batoh. Byl to návrh zákonů, který měnil možná 50 zákonů. A znamenalo to vesměs úspory ve státním rozpočtu, protože situace byla tehdy špatná.

A tehdy tady v Senátu jeden ze senátorů dal návrh nezabývat se tím zákonem, čímž se vlastně znemožnila příliš tady diskuse opozice, mohli vystoupit jen ti řečníci s přednostním právem. A já si vzpomínám na kolegu Petra Pittharta, byl tehdy samozřejmě součástí té vládní koalice. A ten řekl, že si tím vláda, a ta tehdy vládnoucí koalice, podřezala větev. A že to je začátek jejího konce, protože měla umožnit tu diskusi. A neměla jí bránit na úkor toho, že to bylo rychle hotovo. Tím se dostávám k bodu obstrukce. Nejsem jejím zastáncem a myslím si, že nám všem, jestli jsme to sledovali v Poslanecké sněmovně, tak muselo být místy hanba. A kdo neumí říct, co potřebuje říct, stručně a potřebuje na to 7 hodin, tak to je samozřejmě ostuda. A možná, kdybychom tady byli tak jako ve sněmovně, tak už jenom o tom bodu, jestli projednat ve zkráceném, nebo nezkráceném režimu, ten zákon, tak bychom diskutovali hodiny a hodiny.

A proto, milé kolegyně a vážení kolegové, prostřednictvím pana předsedajícího bych vám chtěl všem poděkovat za tu atmosféru, která tady v Senátu je. A myslím si, že ani dnes nebudeme hodiny a hodiny diskutovat a dobereme se k nějakému výsledky poměrně rychle po rozumné diskusi, ať už bude ten výsledek jakýkoliv.

I když se přiznám, že bývaly doby, kdy jsme, jako Senát, usilovali o prodloužení, změnu Ústavy a prodloužení jednací lhůty z 30 dnů na 60, protože jsme tady projednávali hodně složité zákony. A v té krátké lhůtě to bylo obtížné.

Dnes jsme udělali krok opačným směrem. Poměrně důležitý zákon projednáme v podstatě za dne na den. A to si myslím, že dobře není. A jestli Senát měl v posledním období takovou... byl nazývám pojistkou ústavnosti a demokracie, tak možná se dnes ukáže, že je tou pojistkou jenom někdy a jenom jak se to komu hodí.

Připomínám, že to, co tady projednáváme, je jednorázové řešení. Že kdyby v průběhu tohoto roku nastala znovu ta situace, že inflace poskočí, tak se dostaneme do stejné situace a budeme mít další legislativní nouzi. To znamená, není to systematické řešení. Nebo systémové řešení toho zákona jako celku.

Ani já nebudu hodnotit věcnou stránku. A tvrdím, že bylo-li to nutné, to takto udělat, tak to vláda měla udělat dřív, v řádném procesu. A to neudělala. O vysoké inflaci vědělo každé malé dítě. A u neuspokojivé situaci ve státním rozpočtu myslím si, že upozorňovali na to ekonomové hodně.

Na semináři, který tady byl minulý týden, jsem se ptal zástupců Ministerstva práce a sociálních věcí. A nejdřív jsem je pochválil za to, že ta čísla jsou jasná, měli to dobře připraveno, argumentačně, všechno, ale kdy na to přišli? A oni řekli: ?10. 2.?

A tomu, milé kolegyně, vážení kolegové, já prostě nemůžu uvěřit, že to bylo až tak překvapivé. A vysvětlení jsou jen dvě možná. Buď se chtělo posunout toto velmi negativní opatření až po poslední ze série voleb, a teď máme dlouhou dobu do dalších voleb, tak je možné dělat negativní opatření, a to by nebylo samozřejmě dobré, nebylo by to zodpovědné, protože říkám, že zodpovědné to bylo udělat dříve a včas a v řádném procesu. Ale bylo by to možná politicky pochopitelné. Protože druhá možnost je, že to opravdu nevěděli. A to si myslím, že by bylo ještě mnohem horší. To by znamenalo, že tento stát řídí lidé, kteří vůbec nevědí, kam se ta situace v inflaci, v hospodaření a ve všem hrne. A to snad si nedovedu představit, že takto by to mohlo být. To by mohly způsobovat každý den, když tady ještě zůstanou, další velké hospodářské škody. A jednu z nich připomenu.

Ministerstvo práce a sociálních věcí ještě před koncem roku doporučovalo odchod do předčasných důchodů, protože je to výhodné. Dochází k mnohamiliardovým ztrátám nejenom na tom, že mají vyšší důchody z důvodů metodické chyby a z důvodu toho, že se v loňském roce třikrát zvyšovalo, ale také proto, že oni prostě ubyli na tom pracovním trhu. A tam vznikla značná hospodářská škoda. Dvě smutné poznámky na závěr: jakou hodnotu má důvěra? Nejenom tady důchody jsou dány zákonem, spousta dalších věcí. Koneckonců se teď projednává ve sněmovně garance zákona, garance 130% platu ve vztahu k průměrné mzdě pro učitele. Ne pro pedagogy, ale pro učitele. Ale jakou to má hodnotu, když se nám to nebude hodit, tak to v průběhu 5 dnů kdykoliv retroaktivně změníme? Poslední poznámka: zítra bude inaugurace nového prezidenta. A myslím, že dostává krásný dárek, protože v pátek se má k tomu vyjádřit. A má jen dvě možnosti. Buď způsobí svém nezodpovědným vetem značnou hospodářskou škodu – cituji pana premiéra, který v otázkách Václava Moravce řekl, že by to rozhodnutí bylo nezodpovědné. Anebo možná poruší den starý slib o dodržování Ústavy. Říkám ?možná?, protože ano. Jestli to následně půjde k Ústavnímu soudu, a jak rozhodne Ústavní soud, to dopředu nikdo neví. Ale myslím si, že po rozboru kolegy Canova je velmi pravděpodobné, jak to skončí. A to si myslím, bude to nejhorší, co se může stát.

K té značné hospodářské škodě dojde tak jako tak. Protože se všechno zpětně vyplatí. A důvěra ve stát bude narušena. Děkuji za pozornost.

Vážený pane místopředsedo, pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, ano, přihlásil jsem se hlavně proto, abych zachránil pana senátora Růžičku, ale také abych tak trošku reagoval na kolegu, předsedu Vystrčila, se kterým jsem strávil dnes půlhodinku při obědě, a myslím, že jsme si rozuměli. Ale když jsem pak poslouchal jeho vystoupení, tak jsem si uvědomil, že 16 let špatně vnímám svůj slib. Já jsem si myslel, že zachovávat zákony a ústavu a v rámci všeho lidu a tak dále, že to je "a", ne, že to je "nebo". Z toho vystoupení pana předsedy jsem trošku vnímal, že je to "nebo", že když je to v zájmu všeho lidu, může to být i v rozporu s ústavou a zákony. To si prostě nemyslím.

Zrovna tak jako potom ten příklad s rodinou. Nemyslím si, že je dobré zardousit babičku v rámci zachování příjmu rodiny. Prostě zákony se musí dodržovat, to je jedna věc. Pak je možné přihlížet k těm dalším záležitostem.

Ještě jednu záležitost týkající se důchodců... Mně jedna důchodkyně říkala: Tak nám to vezměte, přidali jste nám hodně v minulém roce, třikrát, dokonce výchovné jste nám přidali. A protože se začalo mluvit o tom, že se to výchovné zase vezme a tak dále, říkala: Tak nám to vezměte, ale jenom z nás nedělejte ty viníky dluhu. To si myslím, že nikdo z nás nechce.

Byl jsem v ČT24 a tam pořád říkali, že tady řešíme nějaký mezigenerační problém. Já si myslím, že tak to vůbec není, že ti, kteří dnes cítí, že to není v souladu s ústavou, by tak jednali, i kdyby se to týkalo mladých, že to není o důchodcích. Myslím si, jak tady kolega Vystrčil říkal, že neodsuzuje ty, kteří budou pro, tak bychom neměli ani odsuzovat ty, kteří jsou proti, že nejednají v rámci všeho lidu. Prostě každý má nějaké priority v tuto chvíli a já opakuji to, co jsem říkal dnes na začátku. Té debaty tady, si myslím, že si všichni musíme cenit, neprobíhaly žádné obstrukce, debata se chýlí ke konci, nějakým způsobem se rozhodne. Předpokládám, že zákon schválen bude, protože vládní většina tady má více hlasů. Možná je to tak i v pořádku. Prezidenta jsme nepostavili před lehkou věc. Jestli to pak půjde k Ústavnímu soudu, nepůjde, jak to rozhodne, to také dnes nikdo v tuto chvíli neví. Ale zopakuji to, co jsem říkal předtím v tom svém prvním vystoupení. Nejhorší, co se může stát, je, že to nakonec Ústavní soud shodí, že to není dobře. My všichni potom budeme vypadat, že jsme neposuzovali dobře ústavnost tohoto zákona. Nevíme, jak to dopadne, nevíme. Ptali se mě na to: Ukáže teď pan prezident, jak je spjat s vládní koalicí? On bude postaven za těch pět let 50x před těžké rozhodnutí, protože většinou se rozhodujeme mezi věcmi, které jsou ne 100:0, ale 55:45, prostě je to velmi složité rozhodování. Tak si myslím, že to vnímáme i my dnes tady. To není jednoduché rozhodování. On před to bude postaven spoustakrát. Jednou nevyhoví té 50% většině, jednou té 50%. Protože to není pořád stejná 50%, nakonec skončí jako Čaputová na Slovensku, že ho nebude mít nikdo rád. Ale o tom to asi není. My přeci neděláme ta rozhodnutí proto, aby nás měl někdo rád, ale proto, že je to zodpovědné.

Já i vnímám vládu v tuto chvíli, že to navrhuje, protože cítí velký problém. Co jí vytýkám, je, že to měla udělat dříve a že to měla vědět dříve, protože si myslím, že o inflaci věděli všichni dříve. Jasně, vy budete říkat, že až v lednu byl ten velký skok. Loňský leden byl také velký skok. Mohli jste to čekat, nemohli, to není jednoduché. Já vám to vůbec nezávidím. Já myslím, že vy nezávidíte dnes nám naše rozhodování. Ukáže se, jak to nakonec dopadne.

Závěrem platí to, že si cením toho, že se v Senátu dokážeme o té věci bavit naprosto věcně. Děkuji za pozornost.