Rubrika: Křížem krážem

Vymodlený strážce pořádku má od začátku co dělat. I v malé obci řeší klasické problémy.

DOLNÍ LUTYNĚ -Když se loni starosta Dolní Lutyně Pavel Buzek zmínil svému kolegovi z Bohumína Petru Víchovi, že by obec potřebovala strážníka, šéf sousedního města mu obratem slíbil, že to zařídí. K Buzkově překvapení mu ovšem Vícha volal již na druhý den, že mohou s nadsázkou chystat služebnu. Od začátku dubna tak má Dolní Lutyně svého prvního strážníka v historii.
Stal se jím třiapadesátiletý Pavel Malina. Předtím šestnáct let sloužil v Bohumíně. Když se velitel zeptal, kdo by šel dobrovolně do Dolní Lutyně, Malina neváhal, a hned se přihlásil. "Už mne unavovaly noční směny. Navíc v malé obci je to po bezpečnostní stránce mnohem lepší," svěřuje se strážník.

Po dvou měsících se v Lutyni, jak se říká, zabydlel. Vedení obce mu nechalo zřídit malou služebničku z odvrácené strany radnice. Když se poprvé prošel po Věřňovicích, což je odlehlejší část, hned si ho fotil jeden místní obyvatel se slovy, že je to poprvé, co tady za dvacet let vidí policajta.

A okamžitě od počátku své služby začal řešit klasické vesnické problémy. "Třeba sousedské vztahy. Máme tady případ, kdy dcera majitelky jednoho domu neustále slovně napadá vlastníka sousedního pozemku, který tam provozuje podnikatelskou činnost. Já to ale nemohu řešit na místě, tak radím živnostníkovi, na koho se obrátit," vysvětluje Malina.

Zároveň umravňuje bezdomovce, kteří se nalévají alkoholem již od rána, nebo upozorňuje majitele psů, aby uklízeli po svých miláčcích. Na další zimu se chystá řešit notorické paliče "brajglu" v domácích kotlech. Aktuálně ho ovšem nejvíce trápí pět skládek, které se s příchodem jara objevily v zalesněných částech obce. "Vypadá to, že někdo rozebíral celou zimu auta a pak se zbavil všeho, co nemohl odevzdat do šrotu. Sedaček a tak. Počítám, že jsou tady zbytky asi čtyřiceti aut," obhlíží si jednu ze skládek. Kéž by tak někoho načapal. "Jenže se obávám, že to udělal jednorázově," krčí rameny.

Na druhou stranu ho velmi těší pozornost místních obyvatel. "V anonymním Bohumíně si nás prakticky nikdo nevšímal. Ale tady mne lidé zdraví, když procházím obcí. I děti na přechodu," usmívá se Malina, který občas se svými kolegy z Bohumína měří rychlost na hlavní silnici, procházející obcí. "Na úseku, kde je sedmdesátka, jsme za hodinu rozdali šest pokut. Nejrychlejší řidič jel devadesát sedm," uzavírá Malina naši krátkou exkurzi do života obecního strážníka.

Autor: Tomíček Jiří

Publikováno: 5+2 dny

Datum: 30.5.2013

Zpět