Ojedinělým způsobem vyřešili zimní problém s bezdomovci radní ve slezském Bohumíně. Od Českých drah si pronajali část málo využívané čekárny a zřídili v ní noclehárnu pro lidi bez střechy nad hlavou. Za nezvyklým nápadem stojí starostův syn (11), kterému bylo na ulici polehávajících mužů a žen líto. Starosta města brával na večerní pochůzky městem s městskou policií i svého syna. Tomu bylo bezdomovců líto a prosil tátu, aby pro ně město vybudovalo noclehárnu. Volba nakonec padla na vlakové nádraží, které už stejně bylo bezdomovci obsazeno. Lidé bez domova zde nocovali na holé zemi, přikrytí novinami nebo krabicemi. Byli špinaví a často páchli močí. Elektřina a sprcha zdarma "Chtěli jsme vyhovět oběma stranám. Lidem nabídnout kulturní nádraží bez povalujících se osob a bezdomovcům zajistit střechu nad hlavou, aby nemuseli mrznout na ulicích," vysvětluje starosta Petr Vícha, proč v Bohumíně nesáhli stejně jako v jiných městech k represi a bezdomovce za pomoci policie jednoduše z nádraží nevyhnali. Od prvotního nápadu věnovat tulákům část čekárny až do otevření samotné noclehárny uplynuly necelé dva měsíce. Týden před Štědrým dnem se do místnosti s umyvadlem a dvanácti lavičkami stěhovali první nájemníci. V současné době jich zde trvale přespává patnáct. K dispozici mají také přívod elektřiny, sprchu a toaletu. Občas se někdo popere "Všech těchto vymožeností mohou využívat zdarma. Musí však splnit dvě podmínky. Pravidelně se umývat a navštěvovat denní stacionář. Podmínkou také je, aby pocházeli z Bohumína. Není v našich silách nabízet azyl bezdomovcům z jiných měst," podotýká starosta Vícha. Radnice zaplatí za roční provoz necelých 100 tisíc. Pořádek na provizorní ubytovně pravidelně kontroluje hlídka městské policie. "Nechceme je šikanovat, ale občasné kontroly jsou nutné. Už několikrát se stalo, že se do noclehárny pokoušeli dostat agresivní lidé z jiných měst," dodává mluvčí radnice v Bohumíně Lucie Balcarová. Příběhy lidí z nádražní noclehárny MEZI NORMÁLNÍ LIDI UŽ NECHCI V noclehárně je už třetí měsíc doma také Břetislav Knura (57). Poté, co jeho matka onemocněla epilepsií, odešel od manželky, aby se o ni postaral. Když se po čase chtěl k ženě vrátit zpět, na jeho místě byl už jiný muž. "Maminka skončila v pečovatelském domě a já na ulici. Bydlel jsem dva roky ve stanu mezi stromy nedaleko Bohumína. Vloni na podzim mi ale můj zelený ostrůvek uprostřed betonové džungle srovnali se zemí a stan zbourali. Musel jsem odejít, aby se mohl začít stavět dálniční přivaděč," vypráví. Pak hledal místo, kde by v zimě složil hlavu, až se dostal až na zdejší nádraží. "Mám tady vlastní lavici, jsem v teple a mohu poslouchat rádio. Jsem spokojený, ale stejně se už těším na jaro, až vyrazím někam do přírody a znovu postavím svůj stan. Tady je fajn, ale už jsem si zvykl na úplnou svobodu," usmívá se Břetislav a pomalu si ubaluje další cigaretku. Jak sám říká, do takzvané normální společnosti se už nikdy nevrátí. "Už to nejde a já bych asi ani nechtěl. Zvykl jsem si na život poustevníka a každé povinnosti by pro mě znamenaly vězení," dodává Břetislav. Z NEMOCNICE ROVNOU NA ULICI Jednou z obyvatelek bývalé nádražní čekárny je Alena Vykydalová (60). Bez střechy nad hlavou se ocitla teprve před měsícem, po dlouhodobém pobytu v nemocnici. "Podstoupila jsem operaci hlavy, v nemocnici jsem zůstala přes tři měsíce. Když mě propustili domů, dlužila jsem na nájemném a dostala z bytu výpověď. Děti žijí daleko, s manželem jsem se rozvedla. Neměla jsem kam jít," popisuje Alena svůj smutný příběh. V nádražní noclehárně je třetí týden. "Jsem ráda, že můžu být v teple a mám střechu nad hlavou. Ale zvyknout si tady moc nemůžu. Doma jsem měla svůj klid, a tady se pořád něco děje," dodává Alena, která věří, že její osud připomíná pohádkový příběh Alenky v říši divů. "Doufám, že se mi podaří na jaře najít nějaký výhodný pronájem a odstěhuji se znovu do vlastního," říká. V duchu ale možná ví, že její sen je hodně vzdálený. S měsíčním důchodem kolem šesti tisíc korun se jí podaří pronájem bytu sehnat jen těžko.

Autor: Redakce

Publikováno: Šíp

Datum: 25.2.2009

Zpět