18.12.2011

Po takřka deseti letech marného úsilí o změnu loterijního zákona měla od začátku roku 2012 konečně platit tzv. Farského novela, která by obcím definitivně potvrdila možnost regulace hazardu, zejména tzv. videoloterijních terminálů, na jejich území. Ale po posledním hlasování Poslanecké sněmovny k zákonu o jednom inkasním místu bylo málem vše jinak. Senát další novelu opravil, ale jak vše dopadne, ještě není jisté. Sněmovna senátní verzi sice schválila. Ale na řadě je teď prezident.

Podívejme se na to pěkně po pořádku, přestože historii zřejmě ani není třeba zástupcům města a obcí příliš popisovat. Když začaly města a obce vydávat vyhlášky, aby regulovaly počet výherních hracích přístrojů, začalo jim do těchto míst se zákazem povolovat Ministerstvo financí ještě vetší počet tzv. videoterminálů. Všichni jsme proti tomu bojovali! Založili jsme Sdružení obcí proti hazardu, podávali na Ministerstvo financí žaloby, připomínkovali jsme povolování přístrojů v rozporu se zákonem u škol, sociálních a zdravotních zařízení, kostelů a úřadů, zkrátka všude tam, kde to zákon zapovídal.

Bouřili jsme se proti povolování videoterminálů na nesmyslných deset let. Povolování v rozporu se správním řádem, protože ministerstvo za posledních pár let mnohokrát změnilo postup posuzování, přestože se zákon o loterijích a podobných hrách nezměnil. V Senátu jsme schválili novelu loterijního zákona, která navrhovala řešení tohoto stavu. Nikdy se nedostala na pořad jednání Sněmovny! Vše marně! K dnešnímu dni je v ČR v provozu podle údajů samotného Ministerstva financí zhruba 38 000 výherních hracích přístrojů povolených městy a už 64 000 videoterminálů povolených ministerstvem. Za tyto přístroje by provozovatelé měli platit alespoň stejné poplatky, ale víme, že se tomu brání, podávají odvolání a žaloby. To není normální stav, kdy by samospráva a státní správa měly postupovat společně.

Po letech úsilí došlo v Parlamentu v roce 2010 před volbami do Sněmovny ke shodě, ale zastáncem loterijních společností se stal kupodivu sám prezident republiky. Jeho veto již neexistující Sněmovna přehlasovat nemohla. Takže opět nic! Konečně v září roku 2011 byla přijata právní norma, která dala obcím pravomoci omezovat povolování terminálů shodně s hracími automaty, i když na deset let povolené přístroje by ještě tři roky zůstaly v provozu. Za každou koncovku by se platilo stejně. A další naději dal obcím verdikt Ústavního soudu, který potvrdil to, co jsme vždy svorně tvrdili - videoterminály jsou stejné jako hrací přístroje, vypadají stejně, berou sice větší vklady a povoluje je Ministerstvo financí, ale neměly by být u škol a naopak by pro ně měly platit vyhlášky obcí!

A co se najednou nestalo? Při hlasování v Poslanecké sněmovně o mnoha pozměňovacích návrzích zákona o jednom inkasním místě, jehož součástí byla i novela loterijního zákona, udělali poslanci chybu. Jejím výsledkem by bylo, že by v roce 2011 nikdo nevybral nic. Ani z hracích přístrojů, ani z videoterminálů. Ani pro stát, ani pro obce. Ani pro sportovce, kulturu, postižené a další neziskové organizace, které tak bojovaly za to, aby loterijní společnosti i nadále rozdělovaly výtěžky. Stejně jako v dobách, kdy bojovali za Sazku, dokud nepřispěli k definitivnímu ukončení sponzorování sportu.

Na prosincové Finanční konferenci obcí v Praze jsem přislíbil, že Senát tyto chyby opraví. A tak se stalo. 64 z 66 přítomných senátorů schválilo vrácení zákona s úpravami Poslanecké sněmovně. Diskuze byla zajímavá a doporučuji všem její vyslechnutí (www.senat.cz, Dokumenty a legislativa, Stenozáznamy, 14. schůze, 8. 12. 2011, tisk č. 240).

Podle statistických údajů MF Senát zachránil tímto rozhodnutím státu a obcím několik miliard korun a na roky dopředu se zaplatil. Rozpočty obcí by měly být posíleny oproti stávajícímu stavu o 4,3 miliard korun, rozpočet státu o 1,2 miliardy, ale miliardu dá podle zákona o státním rozpočtu právě na sport, kulturní památky a sociální věci. Co opravujeme? Opět se do zákona vkládá zpoplatnění každého koncového přístroje částkou 55 korun za den, což mírně převyšuje dnešní dvacetitisícový místní poplatek. Výběr budou zajišťovat finanční úřady a obce ušetří na administrativě. Výtěžky již nebudou rozdělovat loterijní společnosti, ale budou se dělit mezi obce a stát. A budou stanoveny zálohové platby i pro rok 2012, protože právě na ně ve Sněmovně zapomněli. Účinnost byla stanovena tak, aby zákon platil i v případě jeho nepodepsání prezidentem do konce roku 2011 a nedošlo ke zpochybnění loterijními společnostmi.

Před Vánoci schválili zákon po senátních úpravách i poslanci. Ti uznali svou předchozí chybu, při níž byli vedeni dobrým úmyslem podpořit sport. Dali tak pravomoci do rukou obcí, které mají s následky hazardu největší potíže. Je tedy jen na samosprávách, jak se rozhodnou a čemu dají přednost. Penězům za hazardu se všemi jeho důsledky a nebo klidu bez peněz. To je pravou úlohou samosprávy.

Snad tedy pan prezident nebude opět argumentovat při podpisu zákona tím, že je to zákon, který podporuje korupci obcí při povolování loterií. Takovou nedůvěru si totiž my, zastupitelé, nezasloužíme. Lidé nám věří nejvíce a jsme také pod jejich největší kontrolou. To by si měli všichni politici uvědomit.

Na závěr mi dovolte pár údajů z Bohumína. Po přijetí zákazové vyhlášky v roce 2005 jsme snížili počet hracích automatů ze 140 na 28. Ministerstvo nám do města postupně, a přes náš nesouhlas a 42 žalob, povolilo přes 200 videoterminálů. Po našem vítězství u soudu se proti verdiktu odvolalo a to přesto, že již znalo verdikt Ústavního soudu. Některé loterijní společnosti se dosud brání placení poplatků. A pak se divte, že bojuji za práva obcí.

Petr Vícha, senátor a především starosta Bohumína

Zpět