Půl roku nám v Bohumíně fungují tzv. bezdoplatkové zóny, vyhlásili jsme je jako první v zemi. Nově příchozí nájemníci v nich už nemají nárok na doplatek na bydlení. Bráníme se tak přílivu sociálně slabších obyvatel do soukromých ubytoven a domů, které tímto způsobem fungují.

Vyhlášení těchto zón ale nebylo vůbec jednoduché. Město muselo doložit statistiky, z nichž byl ve vytipovaných lokalitách patrný zvýšený počet přestupků, trestných činů i vyplácených dávek. Zkoumala se také docházka dětí z ubytoven do školy.

Náš zásah se samozřejmě nelíbí majitelům ubytoven. A aby ne! Hatí jim to jejich vzkvétající byznys s chudobou, který souvisí právě s vyplácením doplatků na bydlení. A tak už čelíme první žalobě. Podal ji na nás provozovatel ubytovny přímo na pěší zóně v centru Bohumína. Jde mu údajně o lidská práva a právo podnikat. Záležitostí bezdoplatkových zón se už dokonce zabývá Ústavní soud.

My však jinou zákonnou možnost, jak se bránit navyšování sociálně slabších obyvatel v soukromých ubytovnách nemáme. Proto jsme v Bohumíně po důkladném průzkumu a rozboru statistik narušování veřejného pořádku vyhlásili opatření obecné povahy ve třech nejproblémovějších lokalitách, aby se zde situace ještě více nezhoršovala.

V problémových lokalitách jsme zvýšili dohled městské policie a také asistentů prevence kriminality. Ti sem docházejí několikrát denně. V dotčených oblastech jsou nově nainstalovány kamery. Místa jsou tak pod čtyřiadvacetihodinovým dohledem, aby se zde zvýšil pocit bezpečí.

Postupně se ovšem i tak naplňuje cíl, kterého chceme dosáhnout. Odejde-li odsud problémová rodina, nehrozí, že například z jiného města přijde další. A to jen díky tomu, že nedostane dávku, ze které by přemrštěné nájemné v ubytovně či soukromém domě platila. A my tak můžeme dát některým rodinám šanci odejít z ubytovny do sociálního bytu, a to ve spolupráci s Armádou spásy, které byty právě pro sociální bydlení pronajímáme. A na místo těch, kteří z ubytovny odešli, díky vyhlášené bezdoplatkové zóně nepřijdou jiní problémoví nájemníci. Kromě toho se snažíme, aby lidé z ubytoven pracovali jako veřejně prospěšní pracovníci, a nedráždili tak pracující posedáváním a zevlováním před ubytovnou.

Je to ovšem složitý proces. Údaje o tom, jak opatření funguje, není snadné získat. Úřad práce eviduje jen statistiku vyplácených dávek, něco získávají pracovníci bohumínské radnice místním šetřením. Počet lidí zde mírně klesl, několik nových rodin se poté, co zjistili, že nedostanou doplatky, odstěhovalo. Ovšem nedokážeme ovlivnit to, že se k nám přistěhovalo několik rodin do družstevních bytů a nově i prostřednictvím realitek do rodinných domů.

Kromě majitelů ubytoven nám bohužel nepomáhá ani stát. My ten boj ale nevzdáme. V minulosti se nám už podařilo vyřešit problém s hernami i sběrnami, i když to trvalo přes deset let. Proto věřím, že nakonec uspějeme i s ubytovnami. I přes házení klacků pod nohy.

Petr Vícha