Vážená paní předsedající, vážený pane poslanče, milé kolegyně, vážení kolegové, vážený kolego Kratochvíle, prostřednictvím paní předsedající. Omlouvám se za využití přednostního práva. Ale chci to mít již za sebou. (Smích.) Nebojte se, nechci k tomu hovořit příliš dlouho, protože na výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí jsme se tomu věnovali velmi dlouho. Kromě čtyřdenní pracovní cesty vysloveně zaměřené na tu věc, a nebudu opakovat to, co tady řekli kolegové, asi šest hodin v sumě jsme o tom jednali na výboru a na  ostatních výborech se o tom jednalo také dlouho. Dnes to máme nějakým způsobem uzavřít, protože máme tu povinnost a máme třicetidenní lhůtu, bohužel krátkou k tomu, abychom vyřešili to, co několik let bylo ve  sněmovně a vyšla z toho takováto bramboračka.

Nejprve dvě obecná postesknutí. Věnovali jsme dnes mnoho hodin jednání věci, která ohrožuje Evropu, záležitosti imigrace, zaznívala tady slova o válce, a válka v některých zemích je, je tady obrovská hrozba. A ve srovnání s tím, co se tady na Evropu valí a co tady hrozí a my přijímáme jednu věc za druhou, která ještě ztěžuje v Evropě život, tak mně to přijde z tohoto pohledu strašně malé, směšné. A v tomto se přidávám asi ke kolegovi Kuberovi, který tady uváděl i  jiné záležitosti týkající se štítků, emisí atd., které nám to všechno ztěžují, a ostatní se věnují úplně jiným věcem.

Druhá věc je vážnější. Před dvěma lety jsme tady vedli diskusi o Nejvyšším kontrolním úřadu. Mnozí kolegové senátoři tady hovořili o tom, že zde existuje duplicita, multiplicita kontrol a že nemají možná nic proti tomu, ať je NKÚ jako nejvyšší nezávislý úřad, ale aby se při jedné věci vyřešily ty záležitosti, které nás trápí. A v životě by nás nenapadlo, že svobodná diskuse v Senátu povede k těmto dvěma věcem. Ta první nás možná mohla napadnout, že osobně jsem byl vyhlášen korupčníkem roku v Senátu. Na tiskové konferenci Rekonstrukce státu to bylo vyhlášeno. Když mě teď navštěvovali zástupci Rekonstrukce státu, tak jsem se pořád ucházel o cenu, ale oni řekli, že to nebyla věcná cena, ale jenom taková mediální. Čili člověk po 20 letech v komunální politice, kde dostává 60 % ve volbách, zejména proto jsem přesvědčen, že nekrade, je vyhlášen korupčním roku v Senátu, že vyjádří svobodný názor při diskusi v Senátu.

Ale dobře, to jsou neziskové organizace. Ale že se jako Senát objevíme ve výroční zprávě Bezpečnostní informační služby, kolegyně a kolegové, to přece je něco, co jsem si myslel, že po roce 1989 už tady nemůže být. Nemůže být! Ukradl jsem něco, když jsem tady řekl, nebo to bylo v kapitole Organizovaný zločin, podporuji organizovaný zločin, když tady svobodně říkám svůj názor na zákon? A to se týká nás všech. A zástupce BIS jsme si proto pozvali, a skoro jsem si říkal, že dnes to nechám na kolezích a že nebudu vystupovat, protože já už nechci být ve správě Bezpečnostní informační služby, já už chci jít do důchodu a mít klid v této zemi, protože jestli se tady vrací takové věci, co tady byly před rokem 1989, tak toho já se tady dožít nechci!

Promiňte mi tuto odbočku.

A teď k registru smluv a velmi stručně. Na výboru jsem řekl, že tak důležitý zákon s tolika dopady, které to může mít, nebyl projednán řádnou legislativní cestou. Za to se omlouvám panu kolegovi Farskému, protože ten upozornil, že poslanecký návrh, stejně jako když my tady v Senátu jako těleso se usneseme a pošleme do Sněmovny návrh zákona, je řádná legislativní cesta. Je. Takto to nemyslím. Chci tím jenom říct, že nejzákladnější legislativní cesta, kterou bychom se měli snažit využít nejvíce množství případů, je, aby to byl vládní návrh zákona, který má připomínkové řízení, vnitřní, vnější, kde se odhadnou všechny dopady zákona, všichni se mohou vyjádřit, připomínky se musí vypořádat, a pak to jde do Sněmovny. Jsou samozřejmě možnosti jiné, my můžeme dát návrh, poslanec může dát návrh, a u některých drobných pozměňovacích návrhů to chápu, ale v přijímání úplně nového zákona s mnoha dopady to takto dobře není. A neodpustím si poznámku, že svého času jsme tady projednávali totální změnu koncepce úřadů práce poslaneckým návrhem, zpracovaným tehdejším exministrem panem Drábkem. A k čemu to dnes vede z hlediska ubytoven, doplatků na bydlení a vůbec této situace, tak to dneska tady máme. A toho bych se nechtěl znovu dožít.

Poznámka druhá. Nejsou vyčísleny náklady a dopady tohoto zákona. Ano, při diskusích s panem poslancem i s kolegy z Rekonstrukce státu, s přáteli z Rekonstrukce státu jsme si to určitě už odpustili. A oni teď na výboru to tak dělali a určitě teď, když se podíváte na jejich stránky, tak to tam velmi pečlivě sledují a kdo to podporuje, tak je dobrý a kdo ne, tak ne. Ale v pohodě, to samozřejmě mohou dělat.

Bylo řečeno, že na Slovensku registr stál 600 000 Kč, v přepočtu z eur, protože oni to přijali až před koncem roku, měl od 1. ledna platit, tak to na koleně udělali přímo pracovníci na ministerstvu. Tak nám to tam řekli, takže to bylo velmi levné. Také nám řekli, že to vůbec nefunguje, ale to už není asi podstatné. Co je podstatné, že my u nás tady umíme různé registrační systémy, různé IT systémy vyrobit mnohem dráž, a jsem přesvědčen, že i v tomto případě by se to podařilo. Šest set, osm milionů korun by byla asi optimální cena. Ale dobře. Když to má přinést miliardy, tak fajn ...

Nejsou zhodnoceny možné dopady na povinné subjekty z hlediska konkurenceschopnosti. A to považuji za velmi vážnou věc. Kolega Martínek to tady v doprovodném usnesení v podstatě řekl. Účinnost je ještě odložena, a myslím si, že by se tím někdo vážně zabývat měl. A tady nejde jenom o Budvar, Aeroholding a další, my tady vyřešíme možná pozměňovacím návrhem Budvar, ale tady může být i nějaký pivovar městský, proč Budvar ano, proč jiný pivovar, který také dělá jenom komerční činnost, ne.

Čím víc pozměňovacích návrhů tohoto typu a výjimek a  výjimek z výjimek, tím hůř pro zákon a pro celkové prostředí a spíše je to svědectvím toho, že zákon prostě dobrý není.

Zato Poslaneckou sněmovnu a Senát poslanci vyňali. Nevím proč, ale shodli se na tom velkým počtem. Nezaznamenal jsem tady žádný pozměňovací návrh na lavici, abychom to tam vrátili, když tak transparentně chceme hospodařit. Není takový návrh.

Vážná věc. Použiji možná tvrdé slovo, možná je to nadsázka. V průběhu projednávání tohoto zákona došlo k vydírání. Za tímto slovem si stojím, protože bylo to už před volbami – podepiš, když nepodepíšeš, my to zveřejníme. A teď se k tomu v podstatě zase odkazují: Podepsal jsi, tak musíš hlasovat pro. Ano, neziskové organizace mohou dělat všechno. Ale osobně si myslím, že je to už jistým způsobem za hranou toho, jak by to mělo být. Ano, chodí za námi zástupci všech různých profesí, teď jsme tady projednávali pojišťovny, cestovní kanceláře. Každý řekl svůj názor, ale aby to bylo až tou formou – podepiš nebo uvidíš, to si myslím, že tady nebylo dlouho a myslím si, že by to tak být nemělo. Z Rekonstrukce státu říkali, že možná také tehdy použili nedobrou metodu a že se z toho poučí. Přímé přenosy z našeho jednání nesvědčí o poučení, ale nevadí.

Jak jsem řekl, můžeme tento zákon dnes vylepšovat mnoha pozměňovacími návrhy. Kolega Láska řekl, že v případě přijetí pozměňovacích návrhů by se jednalo o zmrzačení zákona, že je legitimnější hlasovat pro schválení nebo zamítnutí. Ano, to je teď otázka naší taktiky a co sledujeme, protože skutečně mám tyto obavy a  v mnoha zákonech v minulosti jsme tady měli těžké rozhodování. Při vědomí toho, že Poslanecká sněmovna nás kdykoliv může přehlasovat, hledání nějakého kompromisu, možná odstranění nejhorších vad, které tam cítíme, když to má šanci, že to pak projde a bude to platit, může být více než prosté zamítnutí, vyjádření svého názoru a přehlasování a bude to platit v horší podobě. Ale to si musí každý rozhodnout při svém hlasování. Já si stejně jako kolega Martínek myslím, že nejférovější jednání, aspoň já takto podpořím jeho návrh, a pro návrh zákona hlasovat nebudu. Ale když zamítnutí neprojde, budu se samozřejmě snažit podpořit některé pozměňovací návrhy, aby to mělo šanci aspoň na vylepšení ve  Sněmovně.

Co může být pro nás nejjednodušší řešení, nejméně problémové řešení? Schvalme to. Schvalme to, na stránkách Rekonstrukce státu budeme pochváleni, v tisku budeme pochváleni, i Česká televize nás pochválí, i když se jich to také týká, jak zjistili, jejich ministerstvo ne, ale nevadí. Jenomže si myslím, na rozdíl od neziskových organizací, které nikdo nevolil a nemají žádnou zodpovědnost, my prostě máme zodpovědnost dopady, které zákony mohou být, a to musíme zvážit při svém hlasování.

A nyní už jen pár drobných poznámek. Děkuji Poslanecké sněmovně, že přijala návrh, tuším pana poslance Stanjury, vyňala nejmenší obce, kde starosta večer po práci přijde na dvě hodiny, možná tam má někdy sekretářku, možná ani ne, a teď by se měl vypořádat s administrativními věcmi. Nedej bože, aby na něco zapomněl, smlouva by byla neplatná, vytrhali by za tři měsíce dlažbu, kterou položili nebo strhali zateplení, anebo nevím, jak by v případě použití toaletního papíru to vrátili zpátky, to už opravdu nevím ...

Druhá poznámka. Zlomyslnost by mě vedla k tomu, abych podal pozměňovací návrh, matematický pozměňovací návrh: Tisíckrát nula je nula, že. Autoři říkají, že to nenese žádné administrativní náklady, že to je pár kliknutí a máte to, máte začerněno, pošlete to a je to v pohodě. Tak když to je nula, tak tisíckrát nula je nula, i sto tisíckrát nula je nula, tak ať si to na ministerstvu vnitra, když povedou rejstřík, pošleme jim to tam a oni ať si to čtou a začerňují, nebude je to stát žádné administrativní náklady, možná tisíc právníků, jak jsme se o tom bavili. Nenavrhuji to, byla by to zlomyslnost a  hloupost.

Stejně tak musím říct, že trošičku považuji za zlomyslné to – tak tam zahrňme i neziskové organizace, ať to přiznávají, cítím to trošku z pozměňovacích návrhů a bojím se, aby to nevedlo k tomu, že v Poslanecké sněmovně to nebude mít šanci.

To je z mé strany pro tuto chvíli všechno. Omlouvám se, že ač jsem avizoval krátké vystoupení, tak nakonec mi to tak nepřipadalo, ale už nebudu vystupovat podruhé a svůj názor vyjádřím hlasováním. Děkuji za pozornost.

Vystoupení Petra Víchy
(čas 19:48 - 19:50)

Moc se omlouvám za druhé vystoupení, které jsem si sám zakázal. Ale byl jsem vyzván nepřímo tady kolegyní, která říkala, že bychom měli ohlásit střet zájmů. Já to tedy musím učinit. Jsem rovněž starostou města s rozšířenou působností. Musím říct, že si vedeme již nechci říct desítky let, ale mnoho let svůj vlastní registr smluv. Rozlišujeme jej podle ne čtyř, jak říká zákon, ale šestnácti kritérií, abychom se v tom mohli orientovat, ale nezveřejňujeme jej. Samozřejmě podle sto šestky může požádat kdekdo. Z toho prostého důvodu, že by nás to stálo spoustu času, abychom museli začerňovat některé údaje, které nám zákon zakazuje.

Když jsem si dělal teď ten rozbor se svými lidmi, co to pro nás znamená, tak neznamená to v podstatě pro nás vůbec nic. My jen dokoupíme nějaký software, ale to uhradíme, to je v pohodě, na to jsme zvyklí, že vláda přijímá nějaká rozhodnutí, které nás stojí nějaké prostředky, viz mzdy atd. A aby ten software uměl členit ta čtyři data a  aby uměl říct, že nad 50 tisíc se někam pošle.

Co mě však vyděsilo, je, že jsem si zjistil, že podle rozpočtových pravidel, co teď musíme zveřejňovat, tak je metodický pokyn, který říká my nesmíme zveřejňovat tu podepsanou smlouvu, ale v podstatě se zveřejňuje nepodepsaná smlouva. A tam já nemám jako starosta nejmenší možnost ověřit, že to je to, co jsem skutečně podepsal. Já myslím, že z té diskuse bohužel víc a víc vyplývá, že ten zákon je strašný.

Publikováno: 22.10.2015