Články z médií

27.4.2010  Česko se pokouší omezit hazard

Publikováno: E15
Strana: 2
Autor: Zika Martin

Přirovnání problematiky hazardních her k pověstnému sudu s prachem je zcela na místě. V současné době probíhají horečné snahy změnit deset let starý zákon, přičemž existují dokonce čtyři různé novely loterijního zákona.

Hazardní hry se ve významné míře projevují řadou negativních jevů ve společnosti, jako je sociální strádání rodin, patologické hráčství, deprese a sebevraždy, bezdomovectví, kriminalita či praní špinavých peněz a jejich návaznost na terorismus. Například podle primáře mužského oddělení závislostí Psychiatrické léčebny Bohnice Karla Nešpora způsobí jeden patologický hráč problémy 12 až 15 lidem ve svém nejbližším okolí a potvrzují to i zahraniční zdroje. Také se odhaduje, že si každoročně vezme život až 600 lidí v souvislosti s hazardními hrami.

Česká republika se přitom podle mnoha hlasů stala rájem hazardu. Statistiky ministerstva financí například ukazují, že objem vsazených peněz do loterií a podobných her, jako jsou výherní hrací přístroje, videoloterijní terminály či kasina, mezi roky 2002-2008 stoupl téměř o sto procent. Zatímco před osmi lety lidé do těchto her vložili necelých 70 miliard korun, předloni už to bylo skoro 129 miliard (statistiky za rok 2009 zatím ministerstvo nemá k dispozici - pozn. aut.). Na výhrách přitom bývá každoročně vyplaceno přibližně 75 procent celkové částky.

Není tedy divu, že v Česku existuje významná síla odpůrců loterijních her. Ti se shodují na několika věcech. Především jde o širokou dostupnost loterijních her, která nepochybně podněcuje jejich spotřebu. Josef Novotný, bývalý senátor a starosta Bystřice nad Pernštejnem, v roce 2008 sepsal o hazardních hrách studii (je dostupná na stránkách Stop hazardu - pozn. aut.). Mimo jiné v ní tvrdí, že zatímco u nás například na jeden výherní automat připadá 170 lidí, v Německu je to 500, a ve Francii dokonce 18 tisíc.

Šéf holdingu Synot Ivo Valenta sice říká (více viz rozhovor na stranách pět a šest), že tyto údaje neodpovídají skutečnosti, protože při evidenci na obecních úřadech může být jeden automat v důsledku přerušení a opětovného aktivování licence v průběhu jednoho roku započítáván i několikrát. Jak ale vyplývá z vyjádření námi oslovených zainteresovaných lidí, jako je již zmíněný psychiatr Karel Nešpor či zastupitelé různých měst, negativní dopady provozování hazardu jsou zásadní, proto je situaci třeba řešit. Navíc například i zástupci společnosti Sazka, jež je jako Synot členem Asociace provozovatelů kurzového sázení (APKURS) - pěti největších firem zabývajících se v České republice sportovním sázením, připouštějí, že ve srovnání s evropským průměrem je v Česku nadstandardně mnoho provozovatelů v oblasti výherních hracích přístrojů a kasin.

Kam se ztrácejí peníze?

Provozovatelé hazardních her si po odečtení všech zákonem stanovených poplatků a odvodů mezi sebe každoročně rozdělí okolo 20 miliard korun, a pravděpodobně i víc, což je pochopitelně velmi zajímavý byznys.

Znění loterijního zákona však jasně ukazuje, že stát nepovažuje tuto oblast podnikání za běžnou hospodářskou činnost. Například výše základního kapitálu provozovatele hazardních her musí být 100 milionů korun, zatímco u "běžných" akciových společností jsou to dva miliony. Tyto firmy se také musejí vykázat akciemi na jméno a takzvanou jistotou ve výši 50 milionů korun.

Jistota musí být složena po celou dobu provozování a bez souhlasu ministerstva financí s ní provozovatel nesmí disponovat. Zároveň platí, že tyto společnosti jsou osvobozeny od daně z příjmů a od placení DPH. Tyto daňové úlevy ale nahrazují správní a jiné poplatky. Kromě toho jsou loterijní firmy povinny rovněž odvádět část výtěžku na veřejně prospěšné účely. Příjmy rozpočtu obcí a také státního rozpočtu tak například za rok 2008 posílilo dohromady necelých osm miliard korun.

Odvody na veřejně prospěšné účely jsou dalším kamenem úrazu. Odváděná částka se totiž počítá podle příslušného pásma daného loterijním zákonem, a to v rozmezí šesti až 20 procent. A čím nižší výtěžek firmy, tím nižší i odvody na veřejně prospěšné účely. Je tedy naprosto zřejmé, k čemu v praxi dochází: rozdělování firem ve snaze dosáhnout co nejnižšího pásma.

Částky určené na veřejně prospěšné účely navíc často končí jinde, než by měly, což přiznávají i zástupci hazardního byznysu. Loterijní firmy totiž mnohdy peníze přesouvají do spřízněných akciových společností či vlastních nadací, popřípadě vytvářejí umělé nadace nebo neziskové organizace a podobně. Spekuluje se o tom, že si firmy cíleným sponzoringem kampaní politických stran přes spřízněné nadace také zajišťují veřejnou podporu svého podnikání, a podporují tak korupci. Podle Marka Hermana, šéfa APKURS, ovšem v této věci zcela selhává státní dozor.

Jiří Šimon z KDU-ČSL, který připravoval novelu loterijního zákona této strany, říká, že stát přichází o mnoho peněz také kvůli odlišnému způsobu stanovování správního poplatku u výherních automatů a videoloterijních terminálů. Zatímco v prvním případě je stanovena pevná sazba za provoz jednoho přístroje - tedy místní plus správní poplatek bez jakéhokoli stropu, u videoterminálů se platí deset procent z hrubého obratu, přičemž je stanoven strop ve výši deseti milionů korun.

"Pokud firma provozuje více než 200 videoloterijních přístrojů, je na tom z hlediska poplatků lépe, než když provozuje výherní automaty," vysvětluje Jiří Šimon. Zpřísněním podmínek lze podle něj v této oblasti získat do státního rozpočtu okolo půl miliardy korun navíc. Nemluvě o tom, že poplatek za videoterminály se na rozdíl od "klasických" automatů odvádí až na konci roku, takže provozovatel má dostatek času zjistit, jestli bude mít zisk, a přístroj může popřípadě včas stáhnout.

Otázka obcí

Zdá se být absurdní, že obce nemají v některých případech žádnou možnost zasáhnout do provozování hazardních her na svém území. Obce povolují pouze hrací automaty, malé věcné tomboly do 50 tisíc korun a loterie do 200 tisíc korun. Ovšem třeba videoloterijní terminály jsou mnohem nebezpečnější než hrací automaty, protože zatímco na těch lze výplatu prohrát nejdříve za několik hodin, na moderních videoterminálech je to možné už za několik desítek minut.

Například město Bohumín se kvůli narušování veřejného pořádku, hlučnosti a nárůstu kriminality způsobené gamblery rozhodlo zakázat některé herny s výherními automaty. Snížilo tím počty těchto přístrojů ze 140 na 30, čímž se zároveň vzdalo příjmu z poplatků ve výši pěti milionů korun. "Na čas bylo po problémech, ale ministerstvo financí vzápětí začalo povolovat videoloterijní terminály, aniž by přizvalo obce jako účastníka řízení. Tyto přístroje ovšem povolovalo i u škol, úřadů, sociálních zařízení, kde je to zákonem zakázáno. Povolení byla navíc vydána na deset let. A do obcí se tak vrátily původní problémy v ještě větším rozsahu," říká Petr Vícha, senátor za ČSSD a starosta města Bohumín, které patří k zakládajícím členům Sdružení měst a obcí proti hazardu. A tento případ není ojedinělý.

Zástupci velkých loterijních firem ovšem často říkají, že posílení pravomocí obcí s sebou přinese i rozšíření korupce na této úrovni, která prý je už teď poměrně značná. A myslí si to i Jana Hybášková, jež se zabývá bezpečnostními aspekty provozování hazardních her. "Dospěla jsem k tomu, že ministerstvo financí sice nejedná v souladu se zákonem a že rozhodovací právo mají mít skutečně obce, protože ochrana veřejného pořádku je jejich věcí. Jenže ve skutečnosti jsou starostové ještě zkorumpovanější a vůči provozovatelům kasin slabší než kdokoliv jiný. Nechá-li se to na obcích, bude situace ještě horší," tvrdí Jana Hybášková. Místopředseda Svazu měst a obcí ČR Jaromír Jech sice taková tvrzení odmítá, podle něj jde spíš o snahu velkých hráčů bránit se další "konkurenci". Souhlasí nicméně s tím, že pravomoc rozhodovat o povolení hazardních her by měla být rozložena mezi obce a stát, aby se obě strany vzájemně kontrolovaly.

Zákaz není řešení

Česká republika si na rozdíl od řady jiných zemí dosud nenechala zpracovat ekonomickou sociostudii dopadů provozování hazardu na obyvatelstvo. Josef Novotný se proto sám před dvěma lety pokusil vyčíslit, jak loterijní byznys ovlivňuje ekonomiku státu. Došel k tomu, že škody činí téměř 30 miliard korun.

Jednotlivými položkami výpočtu jsou sociální platby, dopady trestné činnosti, vliv na HDP, sebevraždy a léčení. Dnes už se ovšem podle Novotného především v důsledku legalizace internetového sázení tato částka pohybuje kolem 35 miliard, což je 4,5krát více, než dosahují přínosy pro stát a obce. Přesto by nejspíš nebylo řešením hazard zcela zakázat, přesunul by se totiž do oblasti šedé ekonomiky, tak jak k tomu došlo například na Ukrajině. A navíc, jak poukazuje Jasna Flamiková, ředitelka nadace Veronica a jedna z iniciátorek petice Stop hazardu, ani ve vyspělých zemích není hazard zcela zakázán. "Je tam ale tvrdě kontrolován. Například v celém Rakousku je pouze 12 kasin, jinde musejí být hráči registrováni," uzavírá Flamiková.

***

Legislativní běsnění V parlamentu nyní leží čtyři novely loterijního zákona a zcela nový zákon připravuje ministerstvo financí. První z nich, kterou sepsali zákonodárci ČSSD, prošla před dvěma týdny Poslaneckou sněmovnou a míří do Senátu. Především poskytuje obcím právo spolurozhodovat o provozování a umístění například videoloterijních terminálů a dalších loterijních her, také zakazuje loterijním firmám poskytovat peníze nadacím, které samy zřídily.

Podle některých hlasů jde ale především o vykázání aktivity ČSSD před volbami, přičemž se nepočítá s tím, že by se kvůli odporu Senátu, popřípadě prezidenta, stihlo novelu do ukončení činnosti současné sněmovny schválit, a cílem je udržet současný stav. Další novelu, kterou čeká druhé čtení, připravila KDU-ČSL. Ta mimo jiné navrhuje umožnit obci, aby mohla vetovat rozhodnutí ministerstva financí o povolení sázkových her na svém území, tedy nejen být účastníkem řízení. Dále chce rozšířit místní poplatek z automatů na všechna herní zařízení, a zvýšit tím příjem obcí celkově o jednu miliardu, několikanásobně zvýšit strop pro správní poplatek za takzvané velké loterie, a tím navýšit příjmy státního rozpočtu o další miliardu a tak dále.

Senátní návrh, který už byl schválen Senátem, čeká na první čtení ve sněmovně. Dlužno podotknout, že takto čeká už dva roky, poslanci se nemají k tomu, aby ho na jednání zařadili. Tato novela kromě toho, že také navrhuje rozšíření pravomocí obcí při regulaci a potírání hazardních her, obsahuje i zákaz provozování her po telefonu, internetového sázení a reklamy na nepovolené hry.

Jednoznačné definice by se rovněž dočkala kasina, za která se dnes podle tvůrců předlohy vydávají i podniky s několika výherními automaty a podobně. Minulý týden se ovšem Senát opět projevil. Doplnil totiž do novely zákona o podpoře sportu změnu zákona o místních poplatcích, podle níž by obce mohly vybírat poplatky nejen za každý hrací automat, ale také za jiné hrací zařízení, které ministerstvo financí povolí na jejich území. Návrhem by se sněmovna měla zabývat v květnu. Předkladatelem čtvrté novely je Zastupitelstvo hlavního města Prahy, návrh rovněž čeká na první čtení ve sněmovně.

Martin Zika


Zpět   Vytisknout


Aktuality



1.1.2021
PF 2021

... ať nemusíte v roce 2021 shánět zubaře
tak jako my v Bohumíně.

Po všech stránkách zdravý rok
přeje

Petr Vícha,
starosta Bohumína



10.12.2020
Petr Vícha v Senátu: "Nejčestnější řešení by bylo ten návrh zamítnout"

Projev senátora Petra Víchy na 3. schůzi Senátu dne 10. prosince 2020 k návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti daní a některé další zákony. V něm shrnul absurdní situaci kolem navrženého daňového balíčku. Nejprve strhal verzi, kterou poslala do horní komory sněmovna. Poté si postěžoval, že i návrh hospodářského senátního výboru je špatný, neboť udělá do veřejných financích stomiliardovou díru. "Přesto ho podpořím, protože je to pořád méně než 130 miliard," uvedl Vícha.



29.10.2020
Petr Vícha v Senátu: "A vy se divíte, že se obce v tuto chvíli bojí toho, co bude?"

Projev senátora Petra Víchy na 28. schůzi Senátu dne 29. října 2020 k návrhu zákona o kompenzačním bonusu v  souvislosti se zákazem nebo omezením podnikatelské činnosti v  souvislosti s výskytem koronaviru SARS CoV-2



24.9.2020
Městům už dorazily koronavirové kompenzace, které u vlády prosadili senátoři

Vládní úlevy v souvislosti s koronavirem připravily města i obce napříč Českem o miliardy, a to kvůli rapidnímu poklesu sdílených daní, která jsou pro ně zcela zásadní. Ztrátu jim teď alespoň částečně vynahradily kompenzace, které prosadili přes prvotní odpor vlády napříč politickým spektrem senátoři. Jedním z předkladatelů tohoto návrhu byl dlouholetý starosta Bohumína Petr Vícha (ČSSD). Ten stojí v čele dvacetitisícového města, které přišlo kvůli koronavirovým vládním úlevám o 60 milionů korun, nepřetržitě 26 let.





Copyright © 2007 - 2021 Petr Vícha  | web&design by delameweby.cz | Valid XHTML 1.0  | Počet návštev: 344975