Články z médií

3.5.2010  Nájmy, které nedusí

Publikováno: Literární noviny
Strana: 7
Autor: Fiala Zbyněk

Sociální bydlení nemusí být zastrčeným ghettem s koncentrací chudiny, jak ukazují příklady z Vídně a Mnichova. Pokud je veřejná podpora promyšlená, nemusí být astronomicky drahá a stabilizuje společnost i ekonomiku.

Regulované nájmy, sociální bydlení, státní subvence pro výstavbu, to nejsou výrazy, které slušný člověk ve společnosti nepoužije. Pokud se podíváme na politiku bydlení v sousedním Rakousku či Německu, máme se čím inspirovat. Hovořilo se o tom minulý týden na workshopu v Praze, který připravila ČSSD, aby si otestovala svou sadu programových návrhů.

Ukazuje se přitom, že mnoho rozumných nápadů vzniklo už "za starého Procházky", ještě v časech mocnářství. V Rakousku stále platí první zákon o bytových společenstvech z roku 1873, který napsal český právník Antonín Randa.

Vídeň krotí náklady

V Rakousku odpovídají za bytovou politiku jednotlivé spolkové země, informoval expert rakouské sociální demokracie Wolfgang Förster. Mohou se samy rozhodnout, jak podporovat bytovou výstavbu a nájemní bydlení, proto mezi nimi najdeme takové rozdíly. Třeba ve Vídni nikdy nedošlo k privatizaci bytového fondu. Město má 225 tisíc obecních nájemních bytů (třikrát větší podíl na občana, než je celorakouský průměr) a podporuje sociální bydlení i v dalším bytovém fondu, který spravuje neziskový sektor.

O tom, že to funguje, svědčí rakouské nájmy, které jsou hluboko pod evropským standardem. Je to výsledek souhry řady nástrojů. Především tu funguje dlouhodobá systematická státní podpora bytové výstavby. Po letech už dospěla do bodu, kdy není drahá a vystačí se subvencí na úrovni desetiny ceny.

"Za desetiprocentní podporu státu stavitelům získáme vliv na kvalitu i kvantitu bytové výstavby," vysvětluje Förster. "Tak dosáhneme i toho, že nájemníci bydlí levněji." Důvod, proč to nestojí majlant, spočívá v tom, že bytů je dost, mezi staviteli vládne značná konkurence a obce mají náklady pod kontrolou.

Plány výstavby se sestavují dlouho dopředu. Ve Vídni se snaží do toho zatáhnout i příští uživatele nebo aspoň jejich reprezentanty, aby se stavělo jen to, co je funkční, perspektivní, udržitelné a co si mohou lidé dovolit. Během projektové přípravy probíhají nejrůznější shromáždění, město jedná s dodavateli, se zástupci firem, se sdruženími nájemníků. Kdo chce uspět, musí nabídnout víc než běžné bydlení pro jednotlivce nebo rodiny. Samostatný problém představují pozemky, který se třeba ve Vídni snaží řešit spoluprací veřejného a soukromého sektoru (PPP).

Bytová výstavba, která má odpovídat budoucím podmínkám i věku příštích nájemníků, odráží fakt, že stárnutí obyvatelstva se zrychluje a roste poptávka po bytech s pečovatelskou službou nebo dostupnou asistencí. Vznikají specializovaná bytová družstva pro integrovanou pomoc. Město bere do úvahy i potřeby dalších skupin se specifickými rysy - migrantů, mladistvých i bezdomovců, které nehodlá nechat na ulici.

"Nechceme sociální bydlení stigmatizovat, nemělo by architektonicky vypadat jako domy pro chudé," zdůrazňuje Förster. Cílem je zabránit sociální segregaci, nesmí to být ghetta. Sociálnímu bydlení slouží především obecní byty, kde je předepisováno nákladové nájemné, ale podporu mohou získat i starší bytová společenství a jiné subjekty. Co je ještě pozoruhodnější, dotace účinně podporují výstavbu nízkoenergetických domů, dokonce ve velkém měřítku.

Taková typická čtvrť se sociálním bydlením vyrostla blízko centra, má pět tisíc nízkoenergetických bytů a přistaví se v ní ještě další dva tisíce. Totéž EuroGate u starého nádraží, kde je největší konglomerace pasivních domů ve Vídni s 1 800 byty. Pasivní domy mají tak dobrou izolaci, že v nich není třeba běžně topit, pokud zrovna nemrzne. K nízkému nájemnému tak patří i nízké účty za energii.

Důvod, proč se na bydlení vydávají veřejné peníze, nespočívá jen v úctě k ústavnímu sociálnímu právu. Ctí se tu také životem ověřená zkušenost, že nájemné bydlení stabilizuje národní hospodářství. Platí to nejen pro fázi výstavby, kdy jsou obce investorem. Zvyšuje to také mobilitu uživatelů. Byt se snáze najme, než prodá starý a koupí jiný, pokud se musíme přesunout za prací jinam.

Vídeň není ráj, ale hypoteční krize město zasáhla mnohem méně, protože systém podporované výstavby funguje mimo hlavní tržní proudy. Politika sociálního nájemného a snižování energetické náročnosti pomohly uchovat kupní sílu obyvatel.

Mnichovské zrcadlo

"Bavorsko má podobné problémy," uvedl na workshopu poslanec Bavorského sněmu Ludwig Woerner, mluvčí SPD pro oblast bydlení, "ale nemá tolik peněz na výstavbu, jako mají ve Vídni," dodal. Politika sociálního bydlení v Mnichově se opírá především o subvence regulovaného nájmu, i když výstavba obecních bytů tu existuje také. Ani Mnichované nestojí o vytváření ghett, která by vznikala, kdyby se sociální byty stavěly jen ve vymezených aglomeracích. "Na druhou stranu," poznamenává Woerner, "někteří lidé nechtějí bydlet s těmi chudšími."

V Mnichově stojí nájem čtverečního metru bytové plochy v rozpětí od 4 do 18 eur. Drahé jsou i pozemky, které se teď vykupují pro výstavbu. "Nebylo by moudřejší, kdyby město předtím půdu neprodávalo a stavělo na ní jen obecní byty?" klade řečnickou otázku Woerner.

Rozvíjí se také úvaha o neziskových společnostech, zejména takových, které by zajistily možnost důstojného bydlení i pro ty nejstarší. Energetická náročnost je součástí kalkulace, účty za energii nesmí být vyšší než vlastní nájem. Město hodně investuje do zateplování, ale tyto náklady se nepromítnou do zvýšení nájemného, i když to federální regulace umožňuje.

"Finanční podpora nájemců je dost nebezpečný nástroj," konstatuje Woerner, "pronajímatelé ho maximálně využívají." Snaží se vyšponovat nájmy na zcela nerealistickou úroveň. Mnichov se pokouší bránit a udržuje zrcadlo cen, ve kterém místní nájemné porovnává se srovnatelnou Vídní. Bavorský model družstevního bydlení je trochu jiný než u nás, spočívá v tom, že lidé spoří nejen na vlastní byt, ale kdo postavil, může ještě dál do družstva investovat a z výnosu se mu hradí nájem.

Také mnichovská družstva berou v úvahu demografický vývoj a spolupracují s úřady státní správy. Snaží se získat do sdružení nájemníků také imigranty a mladé. Ani zde nezapomínají na byty pro seniory, ve kterých lze strávit zbytek života.

Co s tím doma

Některé prvky osvícenější politiky bydlení našich sousedů se praktikují posledních 15 let v Bohumíně. Mluvil o nich bohumínský starosta a předseda senátorského klubu ČSSD Petr Vícha. V obecních bytech tam platí ochrana nájemníka (neprodají vám střechu nad hlavou). Sdružení s více než 50 procenty nájemníků mohou koupit celý dům za cenu ze znaleckého posudku. První splátka činí 70 procent ceny, a pokud zbytek nájemníci do tří let investují, nemusí už nic doplácet.

Vybrané nájemné město vrací do bytového fondu, k tomu přidává vlastní zdroje a využívá také státní podporu z programu Panel. Stížnost - bohužel chybí státní program na celkovou obnovu starého nebo zdevastovaného fondu, je jen na výstavbu nového.

Klíčovým prvkem workshopu byly pochopitelně návrhy, jak dál. Část programových návrhů v oblasti bydlení, se kterými jde ČSSD do voleb, řeší podle předsedy ČSSD Jiřího Paroubka dočasný problém krize. Patří sem "sociální klauzule", která má v nejbližším období chránit před výpovědí z bytu ty nájemce nebo hypoteční dlužníky, kteří se dostali bez svého zavinění do tíživé sociální situace.

Řada dalších návrhů míří do nového občanského zákoníku. Nájemní smlouva má být minimálně na 5 let (nájemní byt není hotel, vysvětluje expert ČSSD Stanislav Křeček). Musí vycházet z místně obvyklého nájemného, pro které bude vytvořen zákonný předpis. Intervaly mezi zvyšováním nájemného by neměly být kratší než tři roky. A nikdo nebude platit na nájemném více než třetinu svých čistých rodinných příjmů - pokud bude tato hranice překročena, vznikne nárok na finanční příspěvek. Pokud vznikne po volbách sociálně demokratická vláda, ještě letos předloží návrh zákona o sociálním bydlení (s příspěvkem na místně obvyklé nájemné) a zákon o bytových družstvech (pokud to nebude přijatelně řešeno v občanském zákoníku).

Zbyněk Fiala


Zpět   Vytisknout


Aktuality



1.1.2021
PF 2021

... ať nemusíte v roce 2021 shánět zubaře
tak jako my v Bohumíně.

Po všech stránkách zdravý rok
přeje

Petr Vícha,
starosta Bohumína



10.12.2020
Petr Vícha v Senátu: "Nejčestnější řešení by bylo ten návrh zamítnout"

Projev senátora Petra Víchy na 3. schůzi Senátu dne 10. prosince 2020 k návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti daní a některé další zákony. V něm shrnul absurdní situaci kolem navrženého daňového balíčku. Nejprve strhal verzi, kterou poslala do horní komory sněmovna. Poté si postěžoval, že i návrh hospodářského senátního výboru je špatný, neboť udělá do veřejných financích stomiliardovou díru. "Přesto ho podpořím, protože je to pořád méně než 130 miliard," uvedl Vícha.



29.10.2020
Petr Vícha v Senátu: "A vy se divíte, že se obce v tuto chvíli bojí toho, co bude?"

Projev senátora Petra Víchy na 28. schůzi Senátu dne 29. října 2020 k návrhu zákona o kompenzačním bonusu v  souvislosti se zákazem nebo omezením podnikatelské činnosti v  souvislosti s výskytem koronaviru SARS CoV-2



24.9.2020
Městům už dorazily koronavirové kompenzace, které u vlády prosadili senátoři

Vládní úlevy v souvislosti s koronavirem připravily města i obce napříč Českem o miliardy, a to kvůli rapidnímu poklesu sdílených daní, která jsou pro ně zcela zásadní. Ztrátu jim teď alespoň částečně vynahradily kompenzace, které prosadili přes prvotní odpor vlády napříč politickým spektrem senátoři. Jedním z předkladatelů tohoto návrhu byl dlouholetý starosta Bohumína Petr Vícha (ČSSD). Ten stojí v čele dvacetitisícového města, které přišlo kvůli koronavirovým vládním úlevám o 60 milionů korun, nepřetržitě 26 let.





Copyright © 2007 - 2021 Petr Vícha  | web&design by delameweby.cz | Valid XHTML 1.0  | Počet návštev: 344975