Z úcty k zákonům jsem vyplnil formuláře, z loajality jsem mlčel, dokud sčítání neskončí. Teď už to ale musí ven….

Před deseti lety jsme v Bohumíně sčítání lidu využili k rozsáhlé anketě mezi občany. Odpovědělo na ni neuvěřitelných 4 800 domácností a my jsme roky realizovali to, co si občané přáli. To mělo smysl! Možná tehdy ještě mělo smysl i samotné sčítání, ačkoli jsme výsledky nikdy nepoužili. Snad jen k tomu, že jsme nemuseli zakládat výbory pro národnostní menšiny. Protože u nás v Bohumíně se k romské národnosti přihlásilo jen 72 lidí, sdělili jsme všem vládním pseudoagenturám, že tento problém nemáme a při vystěhování hotelového domu tudíž nikoho nediskriminujeme.

Ale doba pokročila. Města i stát dnes mají veškeré elektronické databáze a prakticky všechny informace, které nyní pracně a nákladně tahají z občanů. Zvláště v době, kdy se potýkáme s deficitem v rozpočtu a vláda ožebračuje občany, snižuje jim platy, jsou náklady na sčítání ve výši 2,5 miliardy přímo šílené a trestuhodné. Vždyť i lékaři bojovali o menší částku!

Co mne však naštvalo nejvíce? Není to zásah do soukromí a dotazy na počítač, velikost bytu a vlastnictví záchodu či sprchy. Vždyť nám poštovní schránky přetékají reklamou a zdá se, že už o nás kdejaká firma beztak všechno ví. Osobní údaje jsou na internetu a ochrana soukromí prachbídná. A důvěřovat státu, poště či statistickému úřadu by bylo asi pošetilé, zejména při frašce, kterou nyní sledujeme v přímém přenosu z vlády. Ale kdo nemá co skrývat, může nad tím mávnout rukou. To není hlavní problém slušných lidí. Nejvíce mne naštvaly reklamy na sčítání, zejména v televizi. Jejich výroba a vysílání muselo stát miliony, nehledě k tomu, že je klamavá reklama trestná a neměl by se jí v žádném případě dopouštět stát.

Myslel jsem, že vyskočím ze židle, když se z obrazovky ozývalo: „Díky sčítání budou starostové vědět, zda mají budovat cyklostezky, zda otevřít další mateřskou školu, či zda zavést někde autobus. Dokonce i hasiči budou vědět, jaký materiál jedou hasit, když vám bude hořet byt.“ Nesmysl! Nic z toho není pravda! Kdybychom nevěděli, kde je největší provoz, kde to v dopravní špičce vře, museli bychom se stydět, že neznáme své město. Informace z formulářů »kdo dojíždí do zaměstnání na kole« nám nejsou nic platné. Z nich totiž nevyplývá, kudy a kam jezdí.

Kdybychom čekali s otevřením školky do konce příštího roku, kdy budou známy definitivní výsledky sčítání a tedy i počty dětí, opět by nám to nebylo k ničemu. A proč na to vůbec čekat? Díky našim přesným databázím sledujeme demografický vývoj včetně městských částí na mnoho let dopředu. Známe počty dětí i bez nepřesných a zastaralých čísel statistického úřadu.

Na hasičích nechám vysvětlení, jak v době požáru volají na statistický úřad, aby jim vyhledali, jaký je materiál hořícího objektu. Jinde se to přece nedozvědí. Vždyť statistici tvrdí, že vše hned anonymizují a použijí jen pro statistické potřeby. A když bude zase hořet například sklad plastů v Chropyni, jak hasičům asi pomůže »odtajněná« informace, že je v ČR 67 % budov z cihel?

A na závěr jedna řečnická otázka. Ze sčítání zcela jistě vyplyne, že v Bohumíně žije zhruba o tisíc lidí méně, než uvádí naše přesná elektronická evidence obyvatel, protože i přes směšnou hrozbu pokuty formuláře nevyplnili všichni. Koho vyškrtneme? Každého desátého? To bychom asi dopadli!

A tak jediným pozitivem celého sčítání je, že si trochu přivydělali státem špatně placení pošťáci. Ti si to zaslouží, i když si při tom asi prožili své. Ale obávám se, že většina z oné 2,5 miliardy skončila jako vždy jinde. Čistě statisticky - viděno optikou stávající vlády - ji někdo ukradl.

Petr VÍCHA,
senátor a starosta Bohumína