Vážení spoluobčané,

před rokem jsem vám přál, abyste si úspěšně poradili s nástrahami roku 2020, prožili jej spokojeně, a pokud možno ve zdraví. Také jsem říkal, že musíme být v hospodaření opatrní, protože se objevovaly náznaky hospodářské krize. A sděloval jsem naše plány, které jsme chtěli uskutečnit, pokud se nestane nic mimořádného.

Dnes již víme, že se něco mimořádného stalo. Nejen u nás, ale celosvětově. Že zdraví je skutečně momentálně nejcennější hodnotou. A že krize přišla a určitě se ještě zhorší, protože vládní opatření a celkové zadlužení státu zkrátka budou mít na nás všechny a také na města a obce v budoucnu velký vliv.

O covidu však dnes rozhodně mluvit nechci, úplně stačí, jak nás informacemi a zejména dezinformacemi o něm krmí už od jara všechna média. A nejvíce těmi negativními. Mohu-li doporučit něco k zachování zbytku duševní svěžesti a optimismu, tolik potřebnému i pro pevnější zdraví a imunitu, koukejme na zprávy a tiskové konference vlády co nejméně. Nečtěme dramatické titulky článků a komentáře pod nimi, věnujme se rodině, přátelům a svým zálibám, pokud je opatření umožňují. Používejme selský rozum. Musíme společně přežít toto období, odhaduji ještě celý letošní rok, než se snad očkováním většiny populace nebezpečí viru a také vládních omezení zbavíme. I tak zůstane státu obrovský dluh pro naše děti, protože žádná vláda nemůže rozdat nic, co by předtím nebo později někomu nevzala. Osobně se očkovat jistě nechám a budu se těšit opět na normální život.

Pasáž o pandemii bych rád ukončil poděkováním. Hned při vyhlášení prvního nouzového stavu se ukázalo, jak málo toho v takové krizi vlastně potřebujeme. Fungující zásobování potravinami, vodu, elektřinu, topení, základní informovanost. Mít střechu nad hlavou a jistotu fungujícího zdravotnictví a sociálních služeb. Aby se vyvážely odpady a město bylo i v těchto těžkých dobách čisté, bezpečné, zelené. A všem, kteří se o to v minulém roce zasloužili, bych moc rád poděkoval. Obzvláště našim zdravotníkům a pracovníkům, kteří pečovali o naše seniory v domovech i doma. Lehké to neměli ani pracovníci ve školách. A přestože se na ně často zapomíná, také prodavači a prodavačky. Vzpomeňme na obavy z uzavřených obchodů s potravinami a jejich vykupování. A oni to zvládli! Děkuji také pracovníkům, kteří nás zbavují odpadů. Jak by vypadalo město, kdyby všichni zůstali doma v karanténě? A závěrem všem dobrovolníkům. Připomeňme si, jak se v první vlně vrhli na šití roušek. Tu loňskou zkoušku zkrátka všichni zvládli. Je mi líto těch, na které dopadla a dopadnou opatření nejvíce. Živnostníků, kteří museli omezit své služby, zavřít obchůdky. Pracovníků v oblastech kultury a sportu, jejichž aktivity vládní opatření po většinu roku omezovala. I jim jsme se snažili pomoci. A je nám samozřejmě líto těch, kteří se konce loňského roku nedočkali. Ať už jejich odchod souvisel s covidem či jinou nemoci, nebo byl důsledkem omezení péče. Ač jsem to neměl v úmyslu, té zvláštnosti loňského roku se nedalo vyhnout. A to Bohumín krom pandemie ještě postihl nejhorší požár v historii s jedenácti oběťmi, a aby toho nebylo málo, pak ještě povodeň, která naštěstí netrumfla ty předchozí.

Ale vraťme se od nešťastných událostí k běžnému chodu města. I když očekáváme velké finanční výpadky, díky dobrému hospodaření v minulosti a také díky získání mnoha dotací zahajujeme či pokračujeme v několika velkých investičních akcích. Na jaře dokončíme výsadbu lesoparku Na Panském s jedenácti tůněmi. Zanecháme tak dalším generacím něco pro zlepšení ovzduší a životního prostředí téměř v centru města. Bude pokračovat výstavba dopravního terminálu u vlakového nádraží a v této souvislosti požádám o velkou trpělivost. Práce značně ovlivní dopravu i pohybu chodců. Ale pak to budeme mít hezké.

Opět budeme zateplovat další lokalitu městských domů, tentokrát v Seifertově, Husově, a Vrchlického ulici a dům v sousedství základní umělecké školy v Žižkově ulici. A připravovat k zateplení budeme do budoucna další domy, zejména v Mládežnické ulici ve Skřečoni.

Po jistém váhání a zvažování vývoje příjmů z daní přece jen spustíme přípravu 39 parcel pro rodinnou výstavbu v ulici Petra Cingra včetně odvodnění, zeleně a hřišť. Už v únoru začne rekonstrukce červených cihlových domů v Okružní ulici na 52 nových bytů včetně parkování. V červnu očekáváme dokončení přestavby dvou historických domů ve Slezské ulici ve Starém Bohumíně. Díky projektu tady vznikne jedenáct nových bytů a budovy získají opět svou dobovou podobu. Pokračovat samozřejmě budou opravy chodníků a cest, další etapy kanalizace, parkování a cyklostezky. Život se v Bohumíně zkrátka nesmí zastavit.

Velmi si cením, že městský rozpočet na letošní rok schválili zastupitelé jednohlasně. Společně jsme přijali také negativní stanovisko ke splavnění Odry na našem území. Záměrně nehovořím o kanálu Dunaj-Odra-Labe jako celku, protože my všichni v Bohumíně máme dost moudrosti myslet si o tom své. Společně jsme se zasadili o pokračování příprav obchvatu Skřečoně, shodli jsme se v zastupitelstvu také na podpoře investic v nemocnici, výstavbě nové ambulantní budovy a na hledání menšinového strategického partnera. Na rozdíl od tahanic v Parlamentu jsme vše po řádných diskuzích a přípravě schválili jednotně. Táhneme za jeden provaz. To je obrovskou výhodou našeho města a velkou jistotou i při zvládání krize. A za to děkuji všem členům zastupitelstva, ale také komisí a výborů. Tu práci pro město dělají takřka bezplatně a nezištně.

Teď bych měl novoroční proslov nějak idylicky zakončit. Tak jednoduché to ale nebude, protože i naše město se musí potýkat s řadou problémů. Stále nemáme protipovodňovou hráz v Pudlově, jejíž stavbu hatí vlastníci několika pozemků, a proto musí probíhat zdlouhavý proces vyvlastňování. Ač jsme vyhlásili takzvané bezdoplatkové zóny, jejichž účelem je zabránit obchodu s chudobou a přílivu nepřizpůsobivých, soužití v některých lokalitách není ideální. Česko se stále nedokázalo dohodnout s Polskem na hraničním propojení vysokorychlostní železniční trati, takže v územním plánu zůstává několik variant řešení, které blokují rozvoj Bohumína. Hrbolatou dálnici a Slezskou ulici na nadjezdu do Starého Bohumína stát také ještě nedal do pořádku. Přestože nemocnice pracně sehnala jednoho zubaře, kapacita stále nestačí a na všechny pacienty se nedostalo. Ač finančně podporujeme napojení na kanalizaci a mimořádně, jako jediní v kraji, také výměnu plynových kotlů, pořád se najdou domácnosti, které ekologicky netopí nebo se odmítají napojit na kanalizaci, i když tu možnost mají. A zajedeme-li si v mrazech do Chałupek, doslova vidíme vzduch, který nám sem vítr z některých komínů žene.

Nový zákon o odpadech nám přinese zvýšení cen, kterému můžeme čelit jen důslednějším tříděním. Zejména na sídlištích máme velké rezervy. A na druhé straně nám vytříděný odpad nepřináší odměny, ale často za něj musíme ještě platit. A ten nepořádek, který dokážeme nadělat u kontejnerů, nebo kolik odpadků dokážeme jen tak pohodit na ulici... A řidiči jezdí rychle a parkují, kde nemají... A tráva na jaře roste moc rychle, někde nesvítí či bliká veřejné osvětlení, a to zatím nesněžilo...  A zavřené kino, bazén a tělocvičny... Ale to bych byl zase u pandemie, a to nechci. Jen jsem chtěl naznačit, že není vše jednoduché a často si problémy děláme sami, my Bohumíňáci. Ale naštěstí jen menšina. Naprostá většina občanů města je skvělá.

A proto Vám přeji do letošního roku zdraví, a pokud nebude vyhnutí a potká vás covid, ať je bezpříznakový. Také přeji optimismus, který je v této nelehké době nesmírně důležitý. Zeptejme se našich babiček a dědečků, co museli prožívat ve svém dětství a mládí. Mnozí prožili válku, hlad, potraviny na příděl. Z historických fotek si připomeňme, jak tehdy vypadal Bohumín. Řeknou vám, že tohle je proti tomu nic, to společně zvládneme! Držím nám všem palce.

Petr Vícha
starosta Bohumína, senátor